S větrem o závod

12. dubna 2012 v 16:55
Tento příspěvek vkládám spíše pro sebe na památku. Venku prší a já bych tak vyrazila ven. Ale do té zimy se mi popravdě řečeno moc nechce.




Ale v úterý odpoledne to bylo bezva. To si tak cvičím a v meditačních chvilkách si vzpomínám na mé podzimní vyjížďky na koni do lesa. Na rtech se mi při těch vzpomínkách vždy objeví zcela spontálně úsměv. Párkrát jsem zažila západ slunce z koňského hřbětu a na to se nezapomíná.
A tak si říkám, šla bych se projít. Není nad to, když svůj sen uskutečníte, a tak jsem šla. I Benji a můj muž. Půjdem jen k přehradě, říkáme si. Slunce nad hlavou září, obloha nádherně modrá, sem tam bílý flek.
Ale co, půjdeme ještě kousek. A pak ještě kousek. Nakonec jsme to opravdu vzali přes ten les a domů přišli až za hodinu a půl.
Nádherně bylo. ♥ Červená líčka, znavené tělo, v hlavě čisto. Jen to větřisko bylo opravdu studené a na zpáteční cestě jsem šli rychle, aby nám kebule bez čepice přeci jen nezmrzla.
Fotky nic moc, focené z mobilu, použitelné jen dvě, ale na vzpomínku to stačí.




 


Komentáře

1 Šavrda Šavrda | Web | 12. dubna 2012 v 18:38 | Reagovat

Miuš, moc dobře ti rozumím. Procházky miluji a také si kolikrát říkáme, že půjdeme jen kousek a je z toho i hodinová procházka. ;-)
Fotky jsi udělala náhodou náramné. ;-)
Krásné psaní. :-)
A říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. ;-) Můžeš souhlasit? ;-)

2 Miška Mia =) Miška Mia =) | Web | 12. dubna 2012 v 19:05 | Reagovat

[1]: Nevím, jestli nejkrásnější, ale rozhodně stojí za to! :-) Ono je to takové jinačejší, nezvyklejší. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama